Ozonová terapie v medicíně

Rozvoj této metody probíhá více než 100 let. Poprvé byl ozón popsán Martinusem van Marumem (1750 – 1837), holandským učencem, který při svých pokusech s elektrostatickou elektřinou na strojích roku 1785 popsal tzv. “vůni elektřiny “, která vzniká kolem elektrických strojů, pravděpodobně vlivem jejich jiskření. V roce 1857 Werner von Siemens sestrojil přístroj, s jehož pomocí lze ozón vyrábět. Podle něj nazvaná trubice (Siemensova trubice) pracuje na principu tichého elektrického výboje.

Ozón je toxický pro živé organizmy, používá se zejména k dezinfekci pitné vody. Je-li správně použit (vhodná koncentrace) působení na téměř všechny známé bakterie, viry a jiné mikroorganizmy. Ozón se rozkládá na kyslík za produkce toxických volných radikálů s poměrně krátkým poločasem.

Ozonoterapie se využívá v lékařské praxi např. při léčbu akné, poruch prokrvení, virových, bakteriálních a mykotických infekcí nebo k aktivaci imunitního systému.

Ozon se podává inhalací ve správném poměru s okolním vzduchem nebo lépe s kyslíkem. Ozonová voda, kterou si jednoduše připravíte pomocí ozonového generátoru, se používá k pitným kúrám a výplachům a obkladům. Aktivně dezinfikuje a prokrvuje postižená místa.

Seznam nemocí, na které má ozonoterapie pozitivní vliv:

  • Zubní kazy
  • Snížení imunity
  • Nemoci oběhové soustavy
  • Zánětlivá onemocnění
  • Virové infekce včetně AIDS
  • Choroby látkové výměny
  • Alergie, astma
  • Kloubní bolesti
  • Rakovina
  • Většina kožních nemocí a postižení: rány, mykózy, záněty, bércové vředy, akné, opary, pásový opar, …
  • Hemeroidy
  • Onemocnění jater (cirhóza)
  • Pocity vyčerpání

 

V lékařské praxi se dnes využívá všech vlastností ozónu k léčbě poruch prokrvení, virových, bakteriálních a mykotických onemocnění, k aktivaci imunitního systému. Samozřejmostí je využití směsi O2-O3 při všech poruchách prokrvení. Všechny práce z posledních let se věnují využitelnosti při léčbě i prevenci infekčních onemocnění a vliv ozónu při nádorových onemocnění. Rozmáhá se použití ozónu ve stomatologii.

V souvislosti s obavami WHO z budoucích pandemií, na které nejsme připraveni (mutující viry a klasické mikroby nereagující na dosavadní chemoterapeutika) a se vzrůstajícím počtem nosokomiálních infekcí v nemocnicích je ve zdravotnictví dále možno ozónem chránit a ošetřovat všechny prostory, kde je zvýšené riziko přenosu infekce od čekáren přes sklady, až po operační sály. Lze takto upravit sprchy, ale také čistit sanitky nebo jiné technické provozy, laboratoře apod.

Ozón ve stomatologii

Ozónová terapie umožňuje ošetřit zubní kaz lokalizovaný pouze ve sklovině, údajně není třeba jeho mechanické odstranění, pomocí přístroje generujícího ozón je možné eliminovat bakterie kazivého ložiska.

Princip léčby zubního kazu ozonoterapií

Přístroj (generátor ozónu) nejprve změní kyslík v ozón. Vzniklý ozón je čerpán kanylou a násadcem se speciální těsnící kapnou (čepičkou) na poškozené místo zubu, které je utěsněno proti přístupu vzduchu. Při ošetření ozónem lékař nevrtá, na konci kanyly, kterou přiloží na ošetřovanou plochu totiž není jehla, ale malá silikonová kapna těsnící pracovní pole ozónu, přes níž se dostane ke kazu vysoce koncentrovaný ozón. Následně přidržuje zubní lékař koncovku na zubu po dobu cca 20 sekund. MUDr. Edita Hvězdová tvrdí, že ozón proniká až do hloubky 3 milimetry v zubní tkáni. Pak je ozón vzniklý pod tlakem odčerpán zpět a opět přeměněn v kyslík. Pacient i lékař během ošetření dýchají normální vzduch bez ozónu. Poškozený zub je tím bezbolestně zbaven kazu. Díky remineralizaci, která se na povrchu zubu samovolně odehrává, dochází během 4-12 týdnů k opětovnému ztvrdnutí skloviny.

Při ošetření tímto způsobem není potřeba injekce nebo jiné formy lokální anestézie. Ozón při této aplikaci nemá žádné vedlejší účinky. Celý proces úspěšné remineralizace (ztvrdnutí) skloviny je možné aktivně urychlit používáním speciální zubní pasty, ústní vody a spreje, tedy pomůcek určených pacientům ošetřeným ozónem.

Další užití ozonoterapie

  • sterilizace kořenového kanálku (po předešlé komplikaci zubního kazu, která vedla k zánětu zubní dřeně)
  • ošetření oparů a aft
  • řešení zánětlivých komplikací po vytržení zubu
  • při kožních projevech infekčního onemocnění v okolí úst nebo na sliznici dutiny ústní
  • při podpůrné léčbě parodontitidy (dříve paradontózy) – v podobě podání ozonu do dásňového žlábku ve formě gelu nebo adhezivní pasty

 

Ozon v alternativní medicíně

Podle Skeptického slovníku má ozonoterapie charakter panacey (všeléku), je nabízena k terapii celá řady stavu. Jedná se například o následující choroby:

  • nemoci oběhové soustavy
  • zánětlivá onemocnnění
  • infekce včetně AIDS
  • choroby látkové výměny
  • Alergie
  • kloubní bolesti
  • rakovina

 

Historie užití ozónu v medicíně

K terapeutickému vyžití ozónu dochází od roku 1900. Pro názornost uvádíme časovou posloupnost vývoje této terapie na některých klíčových publikacích.

 

  • V roce 1902 popsal J.H.Clarke v publikaci „A Dictionary of Practical Materia Medica“ popsal úspěšné použití ozónu při léčbě chudokrevnosti, cukrovky, chřipky, akutních herpetických zánětů a černého kašle.
  • V roce 1911 popsal Dr. Noble Eberhard v publikaci „A Working Manual of High Frequency Currents“ úspěšné používání ozónu při léčení tuberkulózy, chudokrevnosti, zeleného zákalu, ušních šelestů, černého kašle, bronchitidy, vysokých horeček, zápalu plic, cukrovky, dny, syfilisu. V v průběhu 1. světové války (1914-1918) byl ozón používán k léčení ran po amputacích, gangrén a otrav plynným chlorem.
  • V roce 1915 publikoval Dr. Albert Wolff z Berlina zprávu o úspěšném léčení rakoviny tlustého střeva, rakoviny děložního čípku, bércových vředů a proleženin.
  • V roce 1929 byla v USA vydána publikace „Ozone and Its Therapeutic Action “, ve které je popsáno 114 diagnóz a jejich léčba ozónem. Autory této publikace byli vedoucí lékaři všech hlavních amerických nemocnic.
  • V roce 1930 švýcarský dentista Dr. E.A.Fisch zavedl používání ozónu (ozónizované vody) do zubního lékařství k léčení paradentózy, operačních ran a zánětů.
  • V roce 1932 chirurg univerzitní kliniky v Lipsku Dr. Erwin Payr zavedl používání ozónu do chirurgie k výplachu operačních ran.
  • V roce 1933 se Americké lékařské asociaci v čele s Dr. M.Fishbeinem a spolu s farmaceutickými podniky podařilo v některých státech USA zakázat užívání ozónu k léčebným účelům z důvodů dostatku chemoterapeutik.
  • V roce 1935 byla v Paříži vydána publikace Dr. M.Sourdeau „Ozone in Therapy “
  • V roce 1938 chirurgická akademie v Paříži vydala publikaci Dr. Abourga „Medical Ozone: Production, Dosage and Methods of Clinical Application “
  • V roce 1940 byla v Berlině vydána publikace Dr. Hanse Wolff a „Das Medizienische Ozon “, která je považována za první učebnici ozónove terapie.
  • V roce 1957 Dr. J.Hansler v Německu zahájil výrobu generátorů ozónu pro medicínské aplikace a tím zahájil mohutný nástup této terapie v Německu.
  • V roce 1961 publikace „Encyclopedia of Chemical Technology stated“ uvádí: „Během 80-leté historie užívání ozónu nebyl ozón nikdy příčinou smrti. “
  • V roce 1971 Dr. Hans Wolff a Prof. Dr. Siegfried Rilling zakládají německou lékařskou společnost pro ozónovou terapii.
  • V roce 1972 je založena „International Association for Oxygen Th erapy “, která sdružuje zájemce a uživatele ozónu v lékařské praxi.
  • V roce 1983 byla první konference „International Ozone Association medical ozone“ ve Washingtonu D.C. USA. Abstracta z této konference editoval a vydal Julius Laraus pod názvem „Medical Applications of Ozone “.
  • V roce 1995 byla v Německu vydána publikace autorů Beck, Viebahn, Hänsler „Ozon Handbuch: Grundlagen-Prävention-Therapie“. Tato publikace spolu s řadou odkazů je považována za nejpřehlednější učebnici ozónové terapie v současné době.
NÁKUPNÍ KOŠÍK

Košík je prázdný